Máme dluh vůči té nejposlednější oběti této nezákonné agrese, protože veškerá tato jatka byla provedena naším jménem.
Od 2. světové války bylo 90 % ztrát na životech neozbrojení civilisté, z nich třetina děti.
Naše oběti nám nic neudělaly.
Od Palestiny po Afghánistán, Irák, Somálsko po kdo-ví-jaký-příští-náš-cíl, jejich vraždy nejsou „kolaterálními ztrátami“ ale přirozeností moderního válčení.
Necítí k nám nenávist kvůli našim svobodám – nenávidí nás, protože každý den financujeme a pácháme zločiny proti lidskosti.
Tzv. válka proti terorismu je zástěrkou pro naši agresi k ovládnutí přírodních zdrojů pro Západní Asie.
Je posíláním chudých této země zabíjet chudé jiných muslimských zemí.
Je obchodem krve za ropu.
Je genocidou a pro většinu světa jsme teroristy my.
V těchto dobách je trestné být zticha ohledně naší zodpovědnosti světu a jeho budoucnosti; a vzhledem k naší spoluúčasti na těch nejhorších zločinech proti lidskosti v Iráku a Afghánistánu a pokračujících porušování rezolucí OSN a mezinárodního práva, jak se kdokoli opovažuje kritizovat činy legitimního odporu vůči nezákonné okupaci?
Naši takzvaní nepřátelé v Afghánistánu, Iráku, Palestině a našich dalších koloniích po světě, i v městěch ve Spojených státech právě teď bojují proti utlačovatelské ruce impéria, požadující uznání za svoji lidskost.
Jsou onálepkováni jako vzbouřenci či teroristé, že odolávají znásilnění a drancování establiišmentu bělochů, avšak jsou našimi bratry a sestrami v boji za spravedlnost.
Civilisté na druhém konci našich zbraní nemají na výběr. Ale američtí vojáci na výběr mají.
A zatímco před nějakými 5 lety jsme mohli být na pochybách, dnes víme pravdu:
Naši vojáci se neobětují z titulu služby vlasti a cti – přinášejí oběti za Kellogg, Brown & Root's (KBR).
Nebojují za Ameriku – bojují za životy své a svých parťáků, protože jsme je strčili do válečné zóny.
Nehájí naše svobody – pokládají základy pro 14 trvalých vojenských základen, jež budou hájit svobody ExxonMobil a British Petroleum.
Nebudují demokracii - budují základy pro ekonomickou okupaci, jež bude pokračovat poté, co skončí okupace vojenská.
Irácká společnost dneška, lze „díky“ Americké „pomoci“ definovat domovními prohlídkami, eskadrami smrti, kontrolními body, vězněním, zákazy vycházení, krví v ulicích a soustavným násilím.
Musíme se odvážit promluvit na podporu Iráčanů, kteří odolávají a přetrvávají v otřesném bytí, jež jsme na ně uvalili, skrze naši krvežíznivou křižáckou výpravu.
Musíme získat odvahu promluvit na podporu amerických odpůrců války – skutečných vojenských hrdinů, kteří dodrželi svoji přísahu hájit Ústavu Spojených států před všemi nepřáteli, vnějšími i vnitřními, včetně teroristických buněk ve Washingtonu, D.C., lépe známými jako zákonodárná, výkonná a soudní moc.
Frederick Douglass řekl: „Ti, kteří prohlašují, že chovají přízeň k svobodě a přesto odmítají rozrušení, jsou lidé, kteří chtějí úrodu bez orání půdy. Chtějí déšť bez hromu a blesku.
Chtějí oceán bez děsivého hřmění jeho mocných vod.
Ono úsilí může být morální, fyzické či obé, ale musí jím být.
Moc nepřipustí nic, co by nebylo vyžadováno. Nikdy tomu tak nebylo a nebude.“
Všichni a každý z nás musí vytrvat v tomto vyžadování, v tomto boji, v tomto hřmění, v tomto orání, nenechat se umlčet a vydržet v onom zápasu, dokud nebude spravedlnosti učiněno za dost.
Není spravedlnost – nebude mír.
Hidalgo944





