V kauze smrti libyjského povstaleckého vojevůdce a dlouholetého Kaddáfího řezníka (z titulu ministra vnitra a předtím i obrany) generála Abdala Fatáha Júnise je zatím jasné snad jen to, že je opravdu mrtvý. Jeho rodina totiž potvrdila, že už dostala jeho tělo - popálené a provrtané kulkami.
Jinak ale jisté není skoro nic. Verze, kterou razí povstalecká Prozatímní národní rada (TNC), tvrdí, že charismatický generál byl zatčen ve čtvrtek ve svém štábu u přední linie a odvezen do Benghází, kde měl být vyslechnut lidmi z TNC kvůli podezření, že udržuje s Kaddáfího režimem nějaké kontakty. Po 41 letech po boku Muammara Kaddáfího by asi nebylo divu, že občas zavolá některému ze svých bývalých přátel, nicméně objevila se i verze, že byl zatčen kvůli pašování zbraní a kšeftování s nimi. Po převozu do Benghází byl prý před výslechem propuštěn na osobní záruku, kterou sám sobě poskytl, a následně zavražděn Kaddáfího ozbrojenci, kteří se do města infiltrovali (jejich šéf prý byl už polapen). A zabili ho proto, aby by prý lidem z TNC cosi nemohl prozradit. Potud oficiální verze, kterou šéf TNC, absolutně necharismatický Mustafa Abdal Džalíl sdělil na tiskové konferenci západním médiím.
Už během jeho projevu, který ovšem vynechal veškeré podrobnosti až se proměnil ve vágní oznámení smrti, se před hotelem, kde tiskovka probíhala, srotili Júnisovi stoupenci, kteří stříleli do vzduchu a skandovali, že za smrt jejich velitele nese vinu TNC a nikoli Kaddáfí. K tomu zpochybňovali i tvrzení TNC, že byl Júnis v Benghází vůbec propuštěn na svobodu. Tomu by odpovídaly i přípravy Júnisových bojovníků, kteří několik hodin před oznámením jeho smrti hodlali zaútočit na věznici řízenou TNC, z níž chtěli svého milovaného generála osvobodit.
Mimochodem, Al Džazíra k tomu nabízí i možnost, že generál Júnis mohl být zabit i lidmi z opozice, kteří nedůvěřovali tomu, že by po 41 letech ve službách režimu mohl být vůči povstalcům opravdu loajální. A nelze vyloučit ani variantu, že Júnis neměl před TNC (a tím pádem i NATO) vypovídat o kšeftech se zbraněmi nebo kontaktech s Tripolisem, ale prostě jen vysvětlit, jak je možné, že se rebelům ve válce s Kaddáfím tak moc nedaří. Množí se zvěsti o sílících rozporech mezi jednotlivými povstaleckými veliteli a Júnisova smrt tak mohla být jen vyústěním těchto sílících animozit. Pokud by se ale zabíjeli navzájem už v této fázi, jaké masakry asi nastanou, až se bude hrát o skutečnou moc v nově ustavené „republice" na východě Libye a o miliardy dolarů ze Západu? A do toho se aktuálně zjevuje velká neznámá v podobě tisíců příslušníků Júnisových oddílů, kteří nyní bez vůdce bloumají východní Libyí a hledají, na kom si zchladí žáhu...
Na zajímavosti ale nabírá i víkendová zpráva, kterou naprosto přehlušilo řádění norského pravicového teroristy Breivika, podle níž byl Júnis zabit ve městě Bríga už asi deset dní před tím. Pokud je to pravda - a povaha zranění, jak o nich mluvila Júnisova rodina, by tomu nejspíš odpovídala -- byl do Benghází převezen už mrtvý a následovala obří maškaráda. Využít smrt generála a dvou generálů, kteří mu sloužili jako pobočníci, propagandisticky se jistě hodí. Jen netuším, pro koho by taková hra měla být určena? Pro západní média? Západní vlády? Libyjce, kteří už jsou beztak jasně rozděleni na dva tábory? Fakt nevím.
Zajímavou (delší) větu o situaci v Libyi nabízí The Guardian: „Pokud Kaddáfího režim ovládá více území, než předtím, zcela to podkopává zjednodušené názory stoupenců války, podle nichž se tyran v Libyi držel u moci jen s pomocí žoldnéřské síly. Jistě, využíval veškeré dostupné zdroje, ale a) zdá se, že vstup imperialismu vrátil některé Libyjce do Kaddáfího tábora, protože je krajně nepravděpodobné, že by udržoval kontrolu nad územím bez určité míry podpory, a b) víme, že některé povstalecké složky se začaly vracet ke Kaddáfímu už během prvních týdnů revolty, což znamená, že jeho zdroje legitimity režimu nebyly vyčerpány ani před zahraniční invazí. Navzdory přeběhlíkům zkonsolidoval režim způsobem, který se z pohledu prvních týdnů revolty zdál nemožný."
Jisté je jedno, Libyjci si nezasluhují být trestáni životem pod Kaddáfím, ani pod NATO.
UPDATE: Podle očitého svědka byl generál Júnis zavražděn svými kolegy z řad opozice. Benghází po jeho smrti upadlo do v chaosu, Júnisův syn na pohřbu svého otce hystericky žádal návrat Kaddáfího. Vražda generála Júnise tak prozatím uzavírá proud informací o zabíjení, popravách, potlačování svobody projevu a násilí, kterých se povstalci dopouštějí. Pro Obamu a jeho vládu, který ve jménu povstalců vede ilegální válku, je zjištění, že jeho chráněnci nejsou o moc lepší, než Kaddáfí, nepříjemné a dává jeho kritikům do rukou další argumenty.
Norsko oznámilo, že dnes provede poslední nálet a v Libyi končí. Letouny NATO mezitím zaútočilo na satelity libyjské televize ve snaze ochromit její vysílání.
A pár odkazů:
-- Vůdce Al Kajdy, Egypťan Ajmán Zavahrí, dal polibek smrti syrským povstalcům, když jim ve svém videoposelství vyjádřil podporu. Boj proti Damašku tak už v jednom šiku podporují USA, Izrael, Saúdská Arábie i Al Kajda.
-- Jordánská muslimská opozice hodlá pokračovat v pokojných, ale o to mohutnějších protestech proti králi.
-- Zajímavý vhled do motivů, proč je neustále třeba válčit, nabízí tento údaj: Boeing Pentagonu předražil náhradní díly do bitevních vrtulníků o 177 000 procent.
-- O propojení - na bázi islamofobie -- izraelské pravice s tou evropskou, myšleno zcela krajní pravicí, píše Der Spiegel, o návštěvě dvou ruských neonacistů a popíračů holocaustu v izraelském Knessetu zase blog Tikkun Olam.
-- Knesset zamítl návrh zákona, který by Židům v Izraeli otevíral možnost civilních sňatků a rozvodů, vše dál poběží čistě jen podle náboženského práva. A k tomu se v synagogách objevily desítky tisíc letáků, které vyzývají k obnovení dávné tradice (a řešení problému osamělých žen), tedy mnohoženství.
-- Počínaje Anvarem Sadatem si egyptští vůdci ke svému jménu přidávali jméno prorokovo. Zatímco Sadat na Západě vystupoval výhradně jako Anvar, doma naopak trval na Muhammadu Anvarovi. A šéf nynější vojenské junty Tantáví se jmenuje Husajn, ale v posledních týdnech se o něm už píše jako o Muhammadu Husajnovi... Jakpak se asi křestním bude jmenovat budoucí prezident?
-- V Turecku kvůli sporům s vládou odstoupilo celé armádní vedení. Co z toho bude, se teprve ukáže, nicméně vzhledem k významu armády pro chod země je otřes převeliký.
-- Koalice 28 egyptských sekulárních stran a hnutí se dnes stáhla z Tahríru, protože je odtud svými hesly a hlavně počty vytlačili islamisté v čele s Muslimským bratrstvem a s hesly ujišťujícími, že Egypt zůstane islámským státem.
Literarky.cz
Tereza Spencerová
