Napísala Terza Spencerová www.literarky.cz
Sice už to papouškuje i český mainstream, ale i přesto údajné odhalené a zmařené spiknutí Teheránu s mexickou narkomafií s cílem zabít saúdského velvyslance v Americe a navrch vyhodit do vzduchu i izraelskou ambasádu tamtéž smrdí na sto honů. A evokuje zlaté časy neexistujících iráckých zbraní hromadného ničení.
Aby bylo jasno hned od počátku, netvrdím, že v USA neexistují nějací dva Íránci, z nichž jeden obchoduje s ojetými auty, kteří chtějí alláhvíproč zabít saúdského velvyslance, ale spojovat tuhle teoretickou pravděpodobnost s íránskými Revolučními gardami nebo dokonce s íránskou vládou („mezinárodní spiknutí částí íránské vlády“) je fakt ubohé, bushovsky ubohé.
Jak tedy ministr spravedlnosti USA Eric Holder ve skutečnosti spiklence spojil s íránskou vládou? Prohlásil, že oba muži mají napojení na tajné Oddíly Kuds… Podle zjištění prý o plánu věděli i jiní spiklenci v Íránu a schválili ho. Toť vše.
V předkládaném kýčovitém melodramatu se ale dají najít i úsměvné pasáže, třeba když je drogový kartel, který se měl na spiknutí podílet, popisován jako „sofistikovaný“, tedy žádní hejhulové. A při dojednávání vraždy se prý oba Íránci Mexičanů jen tak mimochodem zeptali: „Hele, chlapi, a ste dobrý i s výbušninama?“ Tarantino by to nesepsal líp. (Mimochodem, zvláštní je, že týž Eric Holder, který nyní brojí proti Teheránu a mexickým drogovým kartelům, osobně přihlížel oficiálním dodávkám americkým zbraní do Mexika, které mířily rovnou do rukou právě kartelů.) A do toho New York Times cituje návladního na tiskové konferenci s tím, že po celou dobu vše monitorovali agenti, a „tak žádné výbušniny nebyly nikdy nikde uloženy a ve skutečnosti nikdo nebyl v žádném nebezpečí.“ V překladu to znamená, že je to všechno vymyšlené od A do Z.
Není třeba milovat íránský režim, ale zároveň není třeba si myslet, že co Íránec, to idiot, za než je „odhalené“ spiknutí vydává. A jak do toho všeho zapadají mexické drogové kartely, které žijí v pohádkové symbióze s americkým finančním systémem, a spiknutím proti zájmům USA by šly samy proti sobě? (konkrétní čísla třeba v Dale Scott, American War Machine: Deep Politics; the CIA Global Drug Connection nebo ve vyšetřovacích zprávách US Congress).
Íránsko-americký politolog a hlasitý kritik íránského režimu Muhammad Sahimi na blogu Tehran Bureau celému „odhalenému“ spiknutí také nevěří a ani netuší, co by jeho realizací Írán získal. V době, kdy za a) je Írán pod sílícím mezinárodním tlakem kvůli porušování lidských práv, za b) kdy začínají fungovat mezinárodní sankce na Írán uvalené, za c) kdy se Írán strachuje o osud svého strategického spojence v Sýrii, za d) kdy roste napětí mezi Íránem a Tureckem právě kvůli Sýrii a kdy za e) v samotném Íránu sílí pnutí mezi stoupenci prezidenta Ahmadínežáda a ajatolláha Chameneího je prakticky nepředstavitelné, že by Teherán zkoušel proti sobě otevřít další frontu.
Sahimi k tomu připomíná, že íránský režim sice v zahraničí podnikl několik atentátů, ale terčem byli vždy íránští disidenti, a nikdy cizí diplomati nebo Neíránci. Teherán si totiž moc dobře uvědomuje, jak bedlivě ho USA sledují, a proto je prakticky neuvěřitelné, že by se rozhodl pro tak – z hlediska výsledku – nesmyslný čin, jakým je atentát na saúdského diplomata, a k tomu se ještě spojovat s mexickými mafiány, které Teherán se svou superpřísnou protidrogovou ani nemůže znát.
Spojené státy už si vycucaly z prstu záminky ke dvěma válkám: „Tonkinský incident“ umožnil v rámci „ochrany před komunismem“ pozabíjet miliony Vietnamců, Kambodžanů a Laosanů, „Saddámovy zbraně hromadného ničení“ pak znamenaly smrt 1,5 milionu Iráčanů. Možná se Obama zabitím Usámy bin Ládina a nedávno Anwara Awlakiho tak nabudil, že dospěl k bushoidnímu (ačkoli Tonkin byl stvořen za Lyndona Johnsona) závěru, už je fakt všemocný a pro svou politiku už světu nemusí předkládat ani trochu uvěřitelné příběhy.
Třeba se přitom smotáním ajatolláhů a narkobaronů dohromady někdo pokouší zabít tři mouchy jednou ranou. Izrael je připravený na Írán zaútočit, protože válka je dobrá věc k odvedení pozornosti od domácích problémů, jen mu chybí alespoň trochu hodnověrný důvod k útoku. V USA se pro změnu už ozývají vysoce postavené hlasy, podle nichž si mexická drogová válka vyžaduje „americkou vojenskou přítomnost v Mexiku“, a takový podíl narkomafie na spiknutí přímo ve Washingtonu je k tomu podnět přímo ideální. A do třetice je tu Saúdská Arábie, která prodemokratické protesty svých obyvatel, do nichž běžně střílí, vysvětluje tím, že jsou „podněcovány ze zahraničí“, tedy z Íránu, který je hlavním strategickým a náboženským soupeřem Saúdů v Perském zálivu. Nemá pro to ale žádné důkazy, a tak se hůl musela chvíli hledat. Nyní už saúdský princ Turkí bin Fajsal ale může slíbit, že Teherán bude za přípravu atentátu na saúdského diplomata náležitě ztrestán… Možná že to všechno už ale někomu začalo připadat opravdu celé hloupé, protože americká strana už zkouší z celého tvrzení, že za spiknutím stojí íránská vláda, lehce vycouvat a nedělat z něho vědu. Prý už íránské vedení o všem „nemuselo nutně“ vědět… Bublina splaskává, ale Bushe také spousty zdrojů usvědčily ze lži, a přesto na Irák zaútočil.



